Začarovaný kruh... - Uteč nebo zemřeš

Porozhlédla se po temné chodbě a zaboha si nedokázala vybavit, kde se nachází. Snažila se najít aspoň jeden záchytný bod, ale všechno jí zde připadalo tak neznámé a cizí. Zoufale pobíhala chodbami a začínala ji přepadat panika. Nejen, že se tady někde ztratila, ještě ani neví, co se právě děje s Dracem.

Něco však zaslechla. Znělo to tlumeně, jako když zdálky, ale byla si jistá. Byla to vřava boje. Boje mezi smrtijedy a členy Fénixova řádu, kteří zde už delší dobu dbali na bezpečnost. A kdo ví, možná i boj smrtijedů se studenty. Zoufale toužila dostat se ke zdroji tohoto hluku. Zmateně pobíhala chodbami. Chvílemi se zdálo, že už je nablízku, ale pak se zvuky začaly vzdalovat a Tara se musela vracet. Připadala si jako v bludišti, děsivém labyrintu, ze kterého není úniku.

Samotné jí vrtalo hlavou, proč tolik touží dostat se přímo do centra bojů, místo toho, aby se utíkala někam schovat.

„Sakra!“ zaklela a mířila ze země na pouhý temný obrys osoby, se kterou se před malou chvilkou srazila. Ležela jen o dva metry dál a pokoušela se vzpamatovat.

„Co chceš!“ vyštěkla Tara a mhouřila oči, aby v té tmě aspoň něco viděla.

„Co bych chtěla? Nic nechci!“

„Lexi?“ zaváhala Victorie, ale byla si skoro jistá, že se trefila.

„Počkat, jsi to ty Taro?“ taky zkoušela hádat.

„Jo, jsem. Jsi v pořádku?“ starostlivě se tázala.

„Jasně… co se tam děje?“ nechápavě odvětila Alex a pohlédla směrem, odkud přicházel hluk.

„Víš… v Bradavicích jsou smrtijedi!“ nemělo cenu lhát.

„Cože?!“ ozval se třetí hlas za Tařinými zády. Victoria spěšně vyskočila na nohy a zamířila hůlkou na neznámou třetí osobu.

„To jsi ty! Tohle mi nedělej! Víš, jak jsem se lekla?!“ vyčítala jí Tara.

„Vážně jsou v Bradavicích s-smrtijedi?“ nevěřícně odvětila a tvářila se dost vyděšeně.

„Ano Cho, proto běžte a někam se schovejte a hned. Nejlepší bude, když zalezete do společenské místnosti, tam se snad nedostanou,“ rozkázala Tara.

„Já nikam nejdu!“ zaprotestovala Alex.

„To si piš, že jdeš!“ odsekla Tara a vypadala, že nehodlá o téhle záležitosti dál diskutovat.

„Ne! Půjdu s tebou, protože nepočítám, že ty se utíkáš schovat do své společenské místnosti.“

„Kam jdu, je jen moje věc,“ štěkla po ní Victoria.

„A moje taky… takže jdu s tebou,“ neoblomně pronesla Alex.

„Já tě… fajn, ale je to na tvou zodpovědnost,“ nepříjemně odsekla a ještě se otočila na Cho: „Ty se běž hned schovat a nedovol, aby někdo vycházel ze společenky!“

„Přece mě tu nenecháte samotnou,“ vypískla Cho zděšením.

„A to tě máme jako malé mimino doprovázet?!“ sykla po ní Tara a nehodlala podlehnout jejím vzlykům. „Teď dělej, co jsem ti řekla!“ ještě dodala, než se otočila zpět k Lexi: „Fajn, tak jdeme. Vytáhni si hůlku, bude se ti hodit.“

Lexi mlčky přikývla, nachystala si hůlku do pohotovostní polohy a spolu s Tarou se rozeběhla za stále sílícími zvuky boje. Obě probíhaly bludištěm chodeb a ne a ne se dostat do centra bojů.

„Kudy teď?“ zoufale pronesla Victoria a rozhlížela se všude kolem. Ruka s hůlkou se jí třásla a nohy ji už pomalu ani neunesly.

„Já nevím,“ stejně vyděšeně odpověděla Alex, „co třeba tudy?“ ukázala na jednu z chodeb.

„Fajn.“

Zase se daly do běhu, ale tentokrát se zdálo, že jsou skutečně blízko. Ještě jedno patro. Konečně si Tara uvědomovala, kde je. Konečně chodby poznávala. Blížily se k astronomické věži.

Tiše vystoupaly až do chodby vedoucí přímo ke vchodu na věž. Byla tam tma, kterou narušovaly jen záblesky kouzel a zvuky křičených kleteb.

„Pozor!“ křikla Tara a odstrčila Lexi z dráhy blížící se kletby. Zelený paprsek tak naštěstí minul svůj cíl. „IMPEDIMENTA!“ zahájila ještě protiútok a nebyla jediná, ani Alex na nic nečekala.

Tara se rychle pokusila zhodnotit situaci. Nebylo to však snadné. Všude kolem byla hrozná tma. Po chvíli jí ale došlo, že to nevypadá dobře. Bylo vidět, že členové Fénixova řádu prohrávají. Dokonce si tam všimla i několika studentů.

Společně s Alex se jim chtěla vydat na pomoc, ale zastavil ji pád. Zakopla o bezvládné tělo jednoho ze smrtijedů. Tajně doufala, že je mrtvý. Pokusila se vyškrábat na nohy. Ještě spatřila Lexi, jak se schovávala za brnění před další kletbou.

Rychle vyskočila na nohy a snažila se krýt před smrtícími kletbami. Smrtijed vypadal, že se nehodlá vzdát. Tara se ho pokusila omráčit, ale zasáhla místo něj brnění. Voldemortův stoupenec se začal smát. Znělo to, jako když zavržou hodně staré prorezivělé dveře.

V tu chvíli zaslechla za zády někoho křiknout: „Crucio!“

Victorii poskočilo srdce, zděšeně se otočila a zahlédla Lexi, jak se v ukrutných křečích zmítá na zemi. Nad ní stál další smrtijed a očividně si tento pohled užíval.

„Ne!“ zaječela Tara a chtěla ho zastavit, najednou si ale vzpomněla na smrtijeda, se kterým donedávna bojovala. Byly to setinky sekundy. Takto krátký čas jí zbýval na rozhodnutí. Rozhodla se rychle. Prudce se otočila na druhého smrtijeda. Jenže během toho zavadila o mrtvolu a už podruhé kvůli ní upadla na zem. Díky bohu. Kdyby ten chudák věděl, že jí i po smrti zachránil život, sám by se dobrovolně zabil. Díky tomu pádu ji smrtící kletba minula jen o vlásek. Ještě ze země zakřičela kletbu a zbavila se tak jednoho ze smrtijedů.

Stále ležela na zemi, ale už mířila na Voldemortova přívržence, který stále držel Alex pod kletbou Cruciatus. Už se ale tolik nezmítala. Zdálo se, že svůj boj pomalu vzdává.

„IMPEDIMENTA!“ zařvala Victoria. Smrtijed se přestal věnovat Lexi, která teď ležela na zemi. Byla živá. Zesláblá, ale živá.

„PROTEGO!“ odrazil smrtijed útok a chodbu zaplavila vlna jeho hlasitého smíchu. „Nic lepšího neumíš?!“ provokoval ji a stále se smál.

„Ty zmetku… CRUCIO!“ vykřikla a v tu chvíli se smrtijed skácel k zemi. Válel se tam v ukrutných bolestech stejně, jako před chvílí Lexi.

„Taro?!“ vyjekla Alex a pokoušela se zděšeně vyškrábat na nohy. Nešlo jí to snadno, bylo vidět, že stále trpí silnými bolestmi.

Tara s chladným pohledem vstala ze země, na které až doposud ležela. Nevnímala Alexino zděšení. Šla za svým cílem. A klidně i přes mrtvoly.

„Pořád je to málo?!“ děsivým hlasem pronesla ke schoulenému Voldemortovu přisluhovači. „A umím i jiné věci,“ dodala s ledovou jistotou.

„Taro, DOST!“ vypískla Alex a strčila do Victorie tak, že zavrávorala a kletba se přerušila. „Co blázníš!“ vyděšeně špitla a hleděla na ni se strachem v očích.

„Sakra,“ potichu zaklela Tara, když jí konečně došlo, co právě udělala. Zase se přestala ovládat. Stejně jako tenkrát kvůli Potterovi.

„Musíme jít!“ probrala ji Lexi z transu. „Mdloby na vás!“ ještě se zbavila smrtijeda.

Obě rychle vyběhly vstříc ostatním bojujícím. Daleko však nedošly. Nakonec byly donuceny couvnout do jedné z postraních chodeb. Tak tak se jim dařilo vyhýbat se kletbám. Utíkaly na druhý konec chodby, odkud se však vynořil další smrtijed. Victoria neměla vůbec žádnou představu, kolik jich tu je a zda-li jsou v početní převaze či nikoli. Obě se chtěly otočil a utíkat zpět, ale z druhého konce se k nim blížil další. Krčily se obě u zdi a pokoušely se uhýbat kletbám, ale bylo jim oběma jasné, že dlouho to nevydrží. Victoria se ještě pokoušela o odpor. Na chvíli zbrzdila jednoho ze smrtijedů. I tak si uvědomovala, že ačkoli jsou dva na dva, oni jsou v lepší pozici. Ona společně s Lexi je zahnaná do kouta, odkud není úniku.

„Ty malá mrcho! Za to mi zaplatíš,“ pronesl jeden ze smrtijedů. Tara okamžitě poznala, že je to ten, na kterého použila kletbu Cruciatus. Zalila ji vlna paniky. Bylo jí nad slunce jasné, že za takovéto situace nemá žádnou šanci. Ještě jí hlavou proletěla myšlenka: ,Vždyť ho Lexi omráčila,´ a pak už jen slyšela zvuk křičené kletby.

Chvíli na to se sama zmítala na zemi v nesnesitelných bolestech. Připadalo jí, jako by ji propichovalo tisíce nožů, které zajížděly hladce až do jejího nitra. Zároveň měla pocit, že její kůži drásá nespočetné množství ostrých drápů nebo trnů. Bolelo ji naprosto všechno. Ruce měla zaťaté v pěst tak silně, že jí klouby zbělely a nehty si zaryla hluboko do rukou. Jedna kapka krve… druhá… třetí. V ten okamžik se kapky slily v jednu velkou šmouhu, když je Tara vlastním tělem svírajícím se v křeči rozmazala po podlaze. Slzy jí vhrkly do očí a nebyla schopná vnímat nic, kromě své vlastní bolesti. Síly jí ubývaly rychle. Tolik si přála, aby to skončilo. Ta bolest. Ten strach. Všechno. Byla to věčnost. Aspoň pro ni. Nikdy jí sekundy nepřipadly tak dlouhé. Zažila spoustu bolesti, ale ne tolik bolesti smíchané s vražednou nenávistí. Věděla, že už to nevydrží. A on ne a ne přestat.

„NE!“ z ničeho nic jako by zaslechla někde hluboko její hlavy něčí hlas. Bylo to snad podvědomí? A co jiného. V tu chvíli ale ta největší bolest přestala. Stejně rychle, jako začala. Stále ji ale bolelo celé tělo. Ležela na zemi a nebyla schopná ani otevřít oči.

„Přestaňte!“ zaslechla už zřetelnější hlas. Byl Dracův. Draco tam stál a mířil hůlkou na smrtijeda.

„Do toho se nepleť!“ štěkl po něm smrtijed.

„Přestaňte! Oba!“ zasyčel profesor Snape a chytil Draca za paži, aby nemohl vyvést nějakou hloupost.

Victoria konečně otevřela uslzené oči. Pokusila se postavit, ale první pokus se jí moc nepovedl. Lexi byla sice stále ještě v šoku, ale zareagovala relativně pohotově a pomohla Victorii vyškrábat se na nohy. Taře se konečně trochu ulevilo. Bolela ji sice každá částečka jejího těla, ale byla klidná, když s Dracem zahlédla i Snapea.

Chvíli na to ale do chodby vběhl další zavalitý smrtijed.

„Na co čekáte! Zabijte je a jdeme!“ zachroptěl tlouštík a ohlídl se za sebe, aby zkontroloval situaci.

„Ne!“ zaprotestoval Draco a začal se zmítat ve Snapeově sevření.

„Jak ne?!“

„Draco, musíme okamžitě jít! A to HNED!“ sykl po něm Snape.

„A zbavit se těhdle,“ ukázal na Alex a Taru zavalitý smrtijed.

„Mlčte, Amycusi!“ štěkl po něm profesor.

Draco nebyl schopen odporu. Uvědomoval si, že jediné, co v téhle chvíli musí udělat, je utéct. Pohlédl provinilým zrakem naposledy na Taru a bez většího odporu šel se Snapem. Profesor ještě pokynul na jednoho ze smrtijedů: „Zbav se jich!“ než zamířil pryč z tohoto místa.

Draco ještě stihl zakřičet další ne, ale nebylo mu to nic platné. Profesor ho táhl hlouběji do temnoty chodby a zbylí smrtijedi, až na jednoho, je následovali.

14. Kapitola || 16. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance